17. Co zdá se je sen
(Ijon: arioso)
Ijon: V hlavě mi haraší.
Co zdá se, co zdá se je sen,
vyspíš se, vyspíš a je den, je den!
Ijon omdlí – na stejném místě, na kterém na začátku spal! Všechny bytosti se vytratí a nástroje začínají hrát račí inverzi předehry:
18. Arhedeřp
(variovaná ra
čí inverze Předehry)Nastane klid. Setmí se jako na začátku a opět stejná scéna se spícím Ijonem - 2. sen. Přichází Tarantoga a znovu se marně pokouší vysvětlit několika vhodně zvolenými citáty z originálu Hvězdných deníků Ijona Tichého alespoň nejdůležitější souvislosti proběhnuvší prezentace.
(nejlépe str. 49 spodní odstavec):
„Najednou mě kdosi zatahal za vlasy, až jsem vyhekl. To můj Tarrakánec předváděl, jak důkladně jsem byl vyroben zemským vývojem a že si vůbec nezasluhuji, aby se o mně říkalo, že jsem tvor slepený ze shnilých odpadků. A tak mě teď mlátil do hlavy svou obrovskou těžkou přísavkou... a já, protože jsem cítil, jak ze mě uchází život, jsem sebou zmítal slaběji
a slaběji, ztrácel jsem dech, párkrát jsem ještě v agónii zahrabal nohama – a klesal jsem do peřin...“
(Lze až do konce str. 50).
Na konci Arhedeřp se navrací atmosféra úvodu a Tarantoga přesně jako na začátku opět budí Ijona, předává pověřující listiny etc…
19. Letí si na kongres
(Ijon, vstupní = záv
ěrečná árie, všichni zpívají refrén…)
Takto může opera skončit, ale třeba i pokračovat celá znovu dokola, jakoby zakletá v časové smyčce a již nikdy neskončit ...
