4. Snad je to nějaký
automat
(Ijon a Tarrakánec, dvojzp
ěv tří pěvců)
Ijon: Snad je to nějaký automat?
Tarr: Dans ej ot ýkajen tamotua?
(Tarrantoga může komentovat, že se jedná o překladatelský oříšek, že se vlastně pouze opakuje rytmus i intonace, ale pro pozemšťany zcela nesrozumitelně.)
Ijon: Jedna z těch vsmírných
potvor?
Tarr: Andej z hcět hcjenrímsev
rovtop?
Ijon: Moh´ bych ten automat pochroumat!
Tarr: Hom hcyb net tamotua tamuorhcop!
Ijon: Kde má ta potvora otvor?
Tarr: Edk ám at arovtop rovto?
Ijon vhodí do jedné z hlav minci, hlava ji vyplivne a zaječí, Ijon začne tušit, že se možná jedná o bytost. Ijon začne horečně po kapsách hledat translační pilulku (zmíněnou v árii) umožňující bezbřehou a nelimitovanou komunikaci se všemi bytostmi vesmíru. Tarrakánec se znenadání ujímá iniciativy a zkouší aktivně komunikovat.
Tarr: Ej ydat ecakilpmok, féš íšan ecegeled lyb an índelsop ilívhc nálovdo z usergnok.
(neustále opakuje jako zaseknutý
automat)
Ijon: Bože, to jsem kanec! Je to Tarrakánec! Začátek byl na pětku, rychle spolknout tabletku!
(konečně ji našel a hbitě ji
polkne)
Tarr (zaseknutí jako mávnutím kouzelného proutku povolí a je mu najednou výborně rozumět):
Bože, to je kanec! Já jsem Tarrakánec! Jestli vy(?) jste ze Zemmmě, poslechněte mě mě mě!
(Hlavy se ukloní kamsi mimo Ijona a zpívají árii)
