Thubanec: Ctihodný zástupce Tarrakánu, není to zajisté jeho vina,

styděl se zabývat před kongresem nechutným termínem bílkovina.
 

Sbor: Ó, bílkovina! Hanba! Bílkovina!

Thubanec: Zřejmě v něm to slovo vyvolává asociace a souvislosti,

které se z důvodu mravní újmy nehodí do slušné společnosti.
 

Sbor: Bílkovina - hnus! - není žádný plus!

Thubanec: Ten problém však netkví v bílkovině, ani v tom nadutém označení.

Zuřivák je stižen sebeláskou, pro níž my najdeme pochopení.
 

Sbor: Už to zase zkouší – drzí Odporňouši!

Thubanec:  A že je skutečně masožravý, a to se kongresu přímo hnusí,

má však tak ubohou úroveň, že maso požírat asi musí.

Thubanec:  Když už je dědičně zatížen zběsilým vražděním živočichů,

moh´by mít výčitky svědomí, dělat to potají někde v tichu!
 

Sbor: Ať se kanibal, ať se žere sám!

Thubanec:  On však si s oběťmi pohrává a jeho hra nezná hranic,

a pak je veřejně požírá vydrážděn hopsáním vlastních samic!
 

Sbor: Místo mrtvý langusty karbanátek z kapusty!

Thubanec:  Kdo to zná, toho však napadne hnedka, že měl ten vrahoun i jednoho předka s obsahem lebky i s rozumem větším.

O tom tu, vážení, milerád svědčím!
 

Sbor:  Kdo to je? Kdo to je? Kdo to jenom je?

Thubanec:  Neandrtálec! Ten člověk klidný! Miloval umění, pojídal houby.

Ten kdyby předstoupil před náš kongres, mohl být předmětem chvály a chlouby!
 

Sbor:   Kdepak je? Kdepak je? Kdepak jenom je?

Thubanec:  Odporňouš zuřivák spáchal ten zločin! Neváhal vyhubit vlastního bratra!

Nedosti na tom – teď pohlíží na něj tak jako na všechno – výsměšně spatra!
 

Sbor:  Proklatě! Proklatě! Odporňouše k lopatě!

Tarrakánec: Není to pravda, vždyť člověk ctí ho jak přítele, jehož mu zlý osud vzal!
 

Thubanec: Je to snad chvála, když na Zemi kdosi komusi řekne: Tys Neandrtál???
 

Sbor: Zase špatná nahrávka! Je to sprostá nadávka!!!