Franusův kancionál - CODEX FRANUS

je pergamenový, bohatě vyzdobený rukopis, který byl zhotoven roku 1505 a věnován Janem Franusem (Ioannes Franus) kostelu svatého Ducha v Hradci Králové (viz níže). Dnes je uložen pod signaturou II A 6 v Muzeu východních Čech v Hradci Králové. Franusův kancionál je vlastně svého druhu „Liber usualis missae“ – základní soubor mešního bohoslužebného zpěvu českých utrakvistů, kteří pro jeho pěstování od sklonku 15.století ve větších městech ustavovali a řídili měšťanská „literátská bratrstva“ (confraternitates litteratorum). Cod. Franus representuje (modernější) typ zpěvníku, který kromě latinského chorálu obsahoval také - v této době takřka výlučně latinské - písně a vícehlasé skladby. Cod.Franus patří k nejstarším dochovaným zpěvníkům tohoto typu – starší a nepoměrně skromnější jsou tzv. Jistebnický graduál (rkp.XII F 14 Knihovny Národního musea v Praze) z 2. poloviny 15.století a tzv. Jindřichohradecký graduál (Státní archiv Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, rkp. sine sign.), jehož korpus je z doby okolo r.1491. K mladším zpěvníkům, které již mají rozsah a repertorium zcela srovnatelné s .Franusovým kancionálem, patří pak např. rukopisy XIII A 2 Knihovny Národního musea v Praze (Kolín, 1512), Chrudimský graduál (Městské museum, rkp. 12580), jehož korpus je z r.1530, a Klatovský graduál (Okresní museum, Ms.C3/403, 1537).

Stručně lze kodex popsat takto (srov. ČERNÝ 1966): vazba (70 x 45 cm) je původní (dřevěné desky potažené bílou vepřovicí s ornamentálním slepotiskem a ozdobným kováním), v nedávné době byla restaurována. Kodex má 367 pergamenových listů (66 x 43 cm), moderní foliaci 1-367 a starou foliaci (od fol.48) A - X 15 + Y I - VI (=fol.367, Y V chybí).

             Chorál je notován rhombickou chorální notací (10 červených čtyřlinkových systémů na stránce, dodatky mají většinou 11 pětilinkových systémů na stránce), někde s mensurálními prvky. Písně a vícehlasé skladby jsou notovány na pětilinkových systémech černou (na fol.346v-356r bílou) mensurální notací. Dva hlavní písaři psali cca 1500, doplňky psali 4 písaři v 1. pol.16. stol.
Autorem nádherné malířské výzdoby (včetně 18 miniatur v iniciálách) byl patrně Janíček Zmilelý z Písku (CHYTIL 1896).

Důležité dokumenty:

fol.1v: vyobrazení soukeníka Franuse a přípis o věnování kodexu:

„Anno ab incarnacione Christi ultra mille et quingentos quinto, sexta Idus Novembris die quinta vero a sevo gelidi Saturni cum furioso Marte in leone congressu, industrius vir dominus Ioannes cognomine Franus arte pannifex, civis in urbe Grecregine degens sua et opera et inpensa hoc memoratissimum propeque horrendum voluminis opus in templum Spiritus sancti quinquaginta quinque Pragensium grossorum sexagenis comparavit, eam potissimum nactus racionem, ut scilicet ex eo immortalem Deum omnibusque eius sanctis tum abunde tum indefesse honor et laus consequatur. Ipse vero sue salutis anime per id egregium et preclarum facinus quam optime consulere queat.“

[„Dne 8.listopadu roku 1505 po Kristově vtělení, pátého dne potom, co se krutý mrazivý Saturn setkává ve znamení lva s hněvivým Marsem, pilný muž, pan Jan, příjmením Franus, občan města Hradec Králové, jehož řemeslem bylo soukenictví, objednal ve své horlivosti vlastním nákladem za 55 kop pražských grošů do kostela Ducha Svatého tuto knihu, která je opravdu pamětihodným a velkolepým dílem. Nejsilnějším důvodem bylo to, aby se z ní nesmrtelný Bůh a všichni jeho svatí v hojnosti neustále oslavovali a ctili. On pak nemohl více přispět k spáse své duše než skrze toto výborné a slavné dílo.“]

fol.301v: zápis o posvěcení oltáře Božího Těla, který dal J. Franus postavit:

„Anno domini 1505 nonis mensis Iunii hoc est ipso die sancti Bonifacii reverendus in christo pater et dominus, dominus Philippus Villanova Dei et apostolice sedis providente gracia Episcopus Sydonensis etc. altare Corporis Christi quod Ioannes Franus struxerat benedixit et consecravit. Singulis igitur annis officio sequenti dies illa haud pretermittatur. Tandem et memoria benefactorum a fratribus recitetur.“

[„Dne 5.června roku 1505, v den svatého Bonifáce, veledůstojný v Kristu otec a pán, pan Filip Villanova, z Boží a apoštolské stolice prozřetelné milosti biskup sydonenský atd. oltář Božího těla, který postavil Jan Franus, požehnal a posvětil. Následující officium se tudíž nemá ani v příštích letech zanedbávati a nechť si bratři připomínají také památku dobrodinců.“]
 

Obsah korpusu: fol.2r – 44r Ordinarium missae (Kyrie + Gloria, Sanctus); 45r – 118r Proprium missae (de Tempore, de Sanctis et Commune Sanctorum); 118r –127v Credo, 130r– 240v Sekvence, 241r – 301v Cantiones, 311r – 356r vícehlasé skladby, 367r – 367v Formuláře rorátních zpěvů pro celý týden (nenotovány). - Doplňky na přídeští, fol.1r, 128r–129v , 302r – 310v a 356v –366v obsahují chorální zpěvy pro mši a (305r – 308v ) vánoční a velikonoční matutinum. Některé chorální zpěvy jsou také dopsány na prázdných systémech na fol.316v - 320r.

Repertorium chorálu (OREL 1922, s.24-59) je určeno pouze pro nejdůležitější svátky (chybí např. dominicae infra annum, neděle adventní a postní). Ordinarium opomíjí Agnus Dei (zařazeny jsou i vícehlasé skladby: tříhlasé Kyrie, čtyřhlasý tropus Gloria Spiritus et alme, 4 tříhlasá a 1 dvojhlasé Sanctus), počet zpěvů Creda (7 jednohlasých, 1 dvoj- a 1 čtyřhlasé) je nápadně menší než v jiných českých pramenech 16.století. Sekvence (celkem 94) se vztahují i k svátkům, které nejsou zastoupeny v propriu.

Cantiones (transkripce: OREL 1922, 59-139) jsou uspořádány podle hlavních svátků de Tempore, de Sanctis a de Commune Sanctorum (zejména B.M.V.), uvnitř těchto oddílů abecedně.- Soubor písní v Cod. Franus (celkem 265) představuje (vedle rkp. Chrudim, viz výše) nejrozsáhlejší sbírku latinských (a jen několika českých) duchovních písní tradovaných v 15.stol. v Čechách. Mnohé melodie byly s českými texty užívány až do 17.století. Soubor obsahuje nejen cantiones z nejstarší vrstvy 13./14.stol., ale také mladšího stylu 15.století, nejen jednohlasé, ale také dvoj- a tříhlasé (celkem 24). (Mnohé vícehlasé cantiones byly nicméně v jiných pramenech zapisovány jako jednohlasé, a naopak.)

Vícehlasé skladby (fol.311 - 356) jsou uspořádány podobně jako cantiones. 42 skladeb, notovaných černou mens. notací, představuje výběr z komplexu českého archaického vícehlasu 14. - 15.stol. ČERNÝ (1987) se domnívá, že na sklonku 15.století byla pořízena jakási „normativní redakce“ asi 40/45 skladeb (zhruba po dvou desítkách lat. vícetextových motet a písňových skladeb s lat. veršovanými texty), z níž čerpaly v 16.století literátské zpěvníky latinské i (od poloviny století) české. Cod.Franus obsahuje 22 (dvou- až pětihlasých) motet a 20 (dvou- až čtyřhlasých) písní. Až na výjimky jsou anonymní - jen 8 motet a 5 písní je dílem Petra Wilhelmi de Grudencz (ca 1400 - ca 1480). - 9 skladeb, notovaných bílou mens. notací, náleží soudobému stylu nizozemské polyfonie (Josquin Desprez-1, J.Ghiselin-Verbonnet-1, anonymové, nejméně 1 český). - Je třeba ještě upozornit, že všechny vícehlasé skladby jsou úzce spojeny s repertoriem tzv. Codexu Speciálník (sklonek 15.století, Hradec Králové, Muzeum východních Čech, rkp. II A 7), který nicméně pochází asi z Prahy.     

 Jaromír Černý